Zemní kolektor uložený ve více vrstvách nad sebou
Jak již bylo uvedeno výše, mezi jednu z hlavních výhod zemního plošného kolektoru je jeho cena, která se rovná přibližně polovině ceny primárního okruhu v podobě vrtu/vrtů. Pozemky kolem rodinných domů ovšem také nejsou „nafukovací“ a tak se na trhu objevuje i řešení jímání energie z „dvoupatrového“ kolektoru. Je toto řešení vhodné? Za jistých okolností může být toto řešení vhodné, ve většině případů jde však o kompromisní řešení, poslední možnost jak se vyhnout tepelnému čerpadlu VZDUCH -VODA při omezeném rozpočtu.
Dvoupatrový kolektor, jak je popsáno výše, je stále jen plošným kolektorem, který je ovšem uložen nad sebou v jednom výkopu. V jedné rýze hluboké zpravidla cca 2m a více je uložena spodní smyčka a hned cca 0,5 – 0,7m nad ní smyčka druhá. Výhodou je bezesporu menší zábor pozemku – tedy možnost „vměstnání“ kolektoru i do menších zahrad. Nevýhod je zde však hned několik a to hned principiálních.
Uložením kolektoru do malé půdorysné plochy značně omezujeme možnost přirozené regenerace – obdobně jako špatně umístěné solární kolektory na ploché střeše, které si prostě stíní…
Někteří dodavatelé dokonce pro tyto účely používají ještě větší, dražší dimenze profilovaných potrubí, které mají výkon oproti klasickému kolektoru naopak navýšit. Pokud ale nemáme dostatek výkonu/energie v okolním prostoru – zemině, nemůže pomoci ani větší a výkonnější trubka.
Opak ale může být pravdou v případě, že takovýto kolektor umístíme např do štěrkopískové terasy – bývalého řečiště v těsné blízkosti vodoteče. Zde se ovšem bavíme o zcela jiném principu regenerace kolektoru a jedná se skutečně o velmi malé procento konkrétních situací na stavbě. Dalším možným a výhodným použitím může být objekt, ve kterém se počítá s větší potřebou chlazení. Právě hlubší uložení kolektoru a horší regenerace působí pozitivně pro využití kolektoru pro chlazení – kolektor disponuje nižšími teplotami i v letním období. Kolektor „nuceně“ zregenerovaný z letního chlazení je pak lépe připraven na zimní sezónu a může dobře fungovat. Opět ovšem platí, že pokud nejsme vysloveně v řečišti, nebo v proudu podzemní vody, rozhodně nemá smysl využívat drahá různě profilovaná potrubí, která mohou disponovat vyšším výkonem vzhledem ke své větší teplosměnné ploše. Větší profilovaná potrubí nám v drtivé většině nijak nepomohou, naopak s sebou přinášejí časté problémy se zavzdušňováním.
Na co je třeba dávat velký pozor jsou zemní práce. Klasický plošný kolektor uložený v hloubce 1,2-1,5m lze většinou bez problémů vykopat bez nutnosti pažení. Provádění výkopů pro dvoupatrový kolektor o hloubce 2 a více metrů bez pažení je však nejen proti pravidlům BOZP, ale hlavně velmi nebezpečné! Proto prosím berte v potaz zejména bezpečnost, byť cena takovýchto výkopů/bezpečné realizace bude řádově dražší.
Návrhy primárních okruhů TČ jsou v ČR stále ještě mladým oborem, který tak čerpá mnoho informací a zkušeností ze zahraničí, konkrétně z Německa. Asi nejčastěji využívaným a uznávaným podkladem pro návrhy jak vrtů, tak plošných kolektorů je směrnice VDI 4640. Doporučuje VDI 4640 „dvoupatrové“ kolektory? Nikoliv. Směrnice VDI 4640 vysloveně nedoporučuje realizovat vícepatrové kolektory a to zejména kvůli špatné regeneraci a náročnosti výkopových prací.
Závěrem této problematiky lze tak shledat toto řešení jako kompromisní, v určitých výše popsaných příkladech může být i vhodné (značně zvodnělé prostředí, velké potřeby chladu). Doporučené dimenze potrubí pro jímání energie jsou d32 případně d40. Větší teplosměnné plochy / průměry potrubí již zpravidla nenacházejí uplatnění, zejména kvůli nedostatku energie v okolním prostředí a tak celý záměr jen prodraží.
V každém případě doporučujeme před realizací/návrhem pobavit se na dané téma s odborníky.